Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvojka šílenců z Rhode Island vypustila v minulém roce album, které je nejlepší a nejdotaženější z celé jejich pětadvacetileté kariéry. Možná je to tím, že jsem si včera zahrál DOOMa a „Sonic Citadel“ si pustil k tomu. A najednou všechno to peklo kolem a řezání zombíků motorovkou začalo dávat smysl. Některá zvuková aranžmá na „Sonic Citadel“ vám ostatně ten zvuk motorovky ostentativně rvou do uší. Za vámi dusají bicí, bičující vám záda a občas se ozve vzdálený zbustrovaný ječící vokál. Živá zvuková zkáza, nalitá do rockových forem, které proleptává a zvesela teče dál.
Tahle dvojka je v mnoha ohledech kultovní. Pamatuji doby, kdy jihočeská noisová mafie, sdružující se stále pod tagem N.A.A.B., dokázala prodat vlastní babičku za koncert této legendy. Stejně tak si vybavuji spoustu naštvaných obličejů lidí, kteří nikdy nechtěli jet na Brutal Assault, a kvůli LIGHTNING BOLT prostě museli. Byla to POVINNOST. Koncert na Brutalu, na který na vzdálenou scénu přišel ukojit zvědavost i sám principál Tomáš a vydržel tam povinnostem navzdory proklatě dlouho. Stage crew po většinu setu museli držet cabinety, aby se jim nepoložily… LIGHTNING BOLT jsou prostě spíše přírodní úkaz, nežli hudební těleso.
Jejich nová deska je špinavý rock’n’rollový kvapík, který nikdy nepoleví. Bicí běží sprinty a struny zamořují prostor rzí. Po zvukové stránce jde o samorost, který je prostě nenapodobitelný. Po většinu času je to garáž plná špíny a jisker, ale přesto je vše čitelné a ostré. Olejnaté závody v kytarovém pidlikání i diskotéka přibíjená sbíječkou. Repetiční figury, při kterých můžete juchat v rauši nebo čelit hranici šílenství.
LIGHTNING BOLT nahráli svoji nejotevřenější desku. Díky zvuku, v rámci žánru celkem hitovým postupům a nasávání přísad z mnohých dalších žánrů jde o desku, která bude skousnutelná pro mnohem větší skupinu lidí, než tomu bylo do této chvíle. Brian Gibson dokáže krást melodické motivy a následně je mrzačit způsobem, který miluji. Současně si ale drží jasný rukopis, jedinečný zvuk a skladatelský styl. Palec hore.
1. Blow to the Head
2. USA Is a Psycho
3. Air Conditioning
4. Hüsker Dön't
5. Big Banger
6. Halloween 3
7. Don Henley in the Park
8. Tom Thump
9. Bouncy House
10. All Insane
11. Van Halen 2049
Diskografie
Sonic Citadel (2019) Fantasy Empire (2015) Oblivion Hunter (2012) Earthly Delights (2009) Hypermagic Mountain (2005) Wonderful Rainbow (2003) Ride The Skies (2001) Lightning Bolt (1999)
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.